Člověk by si myslel, že uzavření manželského svazku je právo, které náleží každému, opak je však pravdou. Láska v minulosti byla poznamenána nejen tím, že jste si museli vzít toho, koho vám vybrali rodiče, ale také faktem, že někteří lidé v manželském svazku být prostě nemohli. Víte, komu byla v minulosti odepřena možnost uzavřít manželství?
Odepření manželského svazku nebylo podmíněno rodově. Šlo spíše o okolnosti, i když “rizikovými” byly i některé profese. Nešlo přitom jen o duchovní povolání, ale i některá světská, při jejichž výkonu se v minulosti vyžadovala nejen čistota, ale i oddanost. Co všechno bylo tedy překážkou k uzavření manželství, k založení vlastní rodiny?
Odchod na válku
Jednou z někdejších překážek vstupu do manželství byl ohlášen odchod na válku, který měl podle nařízení trvat delší dobu. Válka byla totiž důvodem, kvůli kterému se nejeden mladý muž domů už nikdy nevrátil. Stejně zakázáno měli ženit se i vojáci, kteří se rozhodli obětovat svůj život vlasti. Pro tyto muže byla manželkou samotná válka a služba vlasti, kterou nesměli za žádných okolností zradit.
Neschopnost uživit rodinu
Na osud bez vlastní rodiny byli nejednou odsouzeni i mladí muži, kteří ve společnosti nedokázali vzbudit dojem, že se dokážou o svou rodinu postarat – zejména finančně, ale i vlastní šikovností. Takové ženichy rodiče svým dcerám nehledali. Velmi dobře totiž věděli, že kromě bídy, kterou by jejich dcera třela po celý zbytek života, by na stará kolena mohli bez obživy a střechy nad hlavou skončit i oni sami. A takový osud si dobrovolně opravdu nikdo nevybral.
Vybrané profese
Na bezdětný život bez partnera byly také odkázány i některé světské profese. Kromě již zmíněných vojáků měli manželský obřad zakázán i učitelky, v minulosti nazývané také guvernantky, či někteří státní úředníci. Tak jak to však většinou bývá, iv minulosti měla výjimku z těchto pravidel šlechta a později i bohaté rodiny žijící ve městě, což v konečném důsledku jen přispívalo ke zhoršení mezilidských vztahů mezi jednotlivými společenskými třídami.
Páry žijící „nadivoko“
Privilegování majetných tříd obyvatelstva skončilo nakonec tím, že chudí vzali spravedlnost do vlastních rukou a začali spolu žít i bez manželského svazku. Tento radikální krok si však vyžádal svoji daň. Byly jí děti rodící se mimo manželství, kterým se od společnosti uprchlo jen odsouzení a opovrhování.
Zrovnoprávnění a úpadek významu svatby
Ke zrovnoprávnění podmínek pro uzavírání manželských svazků nakonec došlo až po skončení druhé světové války. Do manželského svazku tak mohl vstoupit každý bez rozdílu na majetek či profesi. S větší volností však přišla i změna postoje společnosti, která uvolněním pravidel začala manželství vnímat mnohem benevolentněji. Původní, extrémně silný význam manželství a rodiny se tak vytratil a nahradil jej život v uvolněnějších vztazích, které ve společnosti pozorujeme dodnes.